Pohádka o šneku-tramvajaku

[1.11.1999]

Milé dítě, doufám, že se již netrpělivě těšíš na další pohádku. Tak šup hezky do pyžamka vyčistit zoubky dát pusu mamince a tatínkovi a zavrtat se do postýlky ať mohu začít vyprávět.

Hotovo? Cože? Že není večer a tatínek se už dlouho neholil? No co se dá dělat. Kdo chce slyšet pohádku musí něco vytrpět.

Hotovo! Takže nastaž oči, pohádka začíná. Za hlubokými moři, hlubokými lesy, hlubokými hady ... ehm ... no prostě daleko předaleko je naše pohádková šnečí zem. Víme, že v ní žije spící šnek. Ale ten do dnešní pohádky nepatří. Víme také, že slunce zde vychází před obědem a zapadá dlouho v noci. Pro nás je to špatně představitelné: slunce na obloze a všude kolem tma jak v pytli, hvězdičky se třpití občas i ten měsíc, ale jinak noc. No to víš milé dítě, šnečí země.

A v té zemi měli v jednom šnečím městě tamvaje, lepeřečeno jednu tramvaj a ještě lépe řečeno dvě tramvaje, ale zapojene za sebe takže to přeci jen byla tramvaj jedna. Nebyla to obyčejná tramvaj. Byla to tramvaj šnečí. V čem se liší obyčejná tramvaj od šnečí tramvaje? Inu. Všechny rozdíly ti moje milé dítě nemohu zde teď vyprávět. Pro začátek bude stačit, když ti řeknu, že obyčejnou tramvaj řídí obyčejný tramvaják, kdežto šnečí travaj řídí tramvaják-šnek [ta pomlčka není rozdělovací jako například ve slovech Česko-slovensko nebo Frýdek-Místek, ale spojovací jako například propan-butan nebo Bouzov-Svojanov, ale to je jen taková odbočka]

A nemysli si, že taková tramvaj, které se říká šnečí taky jezdí šnečím tempem, kdepak. To bys koukala jak tramvaj svištěla městem, jak řezala zatáčky, jak brzdila a zase se rychle rozjížděla. Tohle by jí kdejaká obyčejná tramvaj mohla závidět a tiše se červenat. A taky že ano, jen se podívej jak jsou všechny obyčejné tramvaje červené studem, že jsou tak hrozně pomalé oproti té šnečí tramvaji. Některé tramvaje se to sice snaží přeplácnout nějakým nevzhledným makeupem, ale stejně se pod tím nánosem barev červenají jako malé holčičky...

No raději přestaňme řešit co dělají obyčejné tramvaje v obyčejném světě a vrátíme se k tomu co dělá šnečí tramvaj.

Jak jsem tedy řekl, jezdí rychle, ale co jsem ještě neřekl je to co dělá na šnečích zastávkách. "No co by dělala?", říkáš si, "stojí!" Správně. Stojí. Ale jak dlouho tam stojí? Nebudu tě mučit a napínat a řeknu ti to rovnou: dlouho. Než se šneci, kteří chtěli vystupovat prodrali až de dveřím, pak než vylezli. No a nakonec museli nastoupit ti šneci co celou dobu čekali venku. Mnohdy se stalo, že ti venku čekajcící to občas nevydrželi, protože se báli, že se zavřou dveře šnečí tramvaje a tramvaj odjede bez nich. Proto začali nastupovat dříve než všichni šneci zevnitř vystoupili a tak se těm co chtěli vystoupit pletly do cesty a celé vystupování a nastupovaní se tak ještě více protáhlo.

"Takhle to nejde" volali cestující šneci. "Udělejte s tím něco, vždyť takhle přijedeme pozdě do práce." "A taky z práce" dodávali jejich šnečí manželky, které často museli celou noc čekat než přijede tamvaj opožděná pomalým nastupováním a vystupováním.

A taková šnečí manželka (nikdo neví čím toje), když nemá přes noc po své levici svého šneka tak je pak celý den nervosní štěká na děti všechno jí padá z ruky a hlavně: je smutná.

Šnečí král si jednou řekl "Dost!" a nejen to vydal královské slovo. A když šnečí král vydá královské slovo a ještě před tím řekne "Dost", tak to je vážné, je je pak jasné, že se s tím bude něco dělat. A taky že ano. Tebe však určitě zajímá co bylo to slovo. Ono to ani tak nebylo slovo, ale spíš věta a to věta pekelně rozvitá na to že se jí řiká slovo. A v té větě se pravilo.

"Já, král šneků, vydávám toto královské slovo: kdo vyřeší dopravní situaci v našem království tak, aby poctivý šnek nechodil pozdě do práce a hlavně pozdě z práce, aby naše manženlky nebyly celý den nervosní neštěkali na naše děti, všechno jim nepadalo z rukou a nebyli smutné, tak dostane nový anti korozní nátěr na ulitu barvy dle svého přírodního výběru a k tomu mou královskou dceru za trest" ... "ne vlastně za ženu, Opravuji."

To bylo pozdvižení každý vymyšlel hloubal, zkoumal jak by se to dalo zaonačit, aby se situace zlepšila, alespoň o milimetr, ale ač si lámali hlavu a ulitu sebevíc na nic přijít nemohli. Už to vypadalo, že královská dcera zůstane úplně na ocet, a nepomůže jí ani antikorozní nátěr, který tím pádem také zbude.

Jediný, kdo nepřemýšlel byl šnek-tramvaják. Nepřemýšlel, protože už to měl dávno promyšlené. Na přední dveře připevnil vysavač, do tramvaje dal třídičku a posunovací pás. Když tramvaj přijela na zastávku šnek zapnul vysavač a ten vcucnul šneky na zastávce čekající. Ještě předtím však posunul pásem ze kterého vypadlo několik posledních šneků. Během jízdy zapnul třídičku, která šneky setřídila podle toho kde vystupují. Takže na další zastávce byli na konci pásu právě ti šneci, kteří opravdu chtetěli vystoupit.

No to víš nebylo to funkční hned naporvé, nejprve vysavač nedostatečně vysával, takže na zastávce zůstali šnekové. Potom se pás příliš posouval takže na zastávce opět zůstavali šnekové. Potom zde byli drobné problémy s třídičkou, která třídila vzestupně místo sestupně a tak to vyhazovalo nejprve ty šneky, kteří chtěli až na konečnou a naopak na konečné ty šneky, kteří chtěli jet jen jednu stanici.

Určitě si říkáš, že všechny tyhle neuspěchy museli ostatní šneky pořádně odradit. A to tak, že by se jen báli přiblížit k takové tramvaji, ale šnek-tramvaják nebyl blázen, aby se zkušební tramvají hned po městě s opravdovými šneky. Z počátku jezdil jen v neděli, kdy obyčejné tramvaje ve šnečím městě nejezdí. Na zastavky rozestavěl své sestry a bratry maminku a tatínka, babičky a dedečka, strýce a tety a své dobré známé (... a pak taky toho zbývajícího občana království). O nich věděl, že když je převeze (o nějakou tu zastávku) tak se na ně nebudou zlobit, hlavně že pomohou dobré věci.

Jednoho dne byl dopravní systém odladěn, třídička třídila vysavač vysával, pás posunoval přesně o tolik míst o kolik měl a tak šnek předstoupil před krále a ten mu ihned sám osobně natřel ulitu zelenou antikorozní barvou a dal mu svou jedinou dceru za ženu. Ta si nejdříve nechtěla vzít jen tak někoho, ale když viděla, že ten jen tak někdo je šnek-tramvaják na kterého si už dávno tajně myslela, byla ráda.

Tak spolu šťastně žili až do smrti. Dobrou noc dítě. No to víš, že měli spolu spoustu dětí, ale teď už spinkej.