kapitola třetí

naštěstí tento svět není, zas až tak velký, aby v něm vzniklo nesmírné 
množství jazyků a jejich nářečí. pomineme-li jazyk primitivního národa 
na upátí hory azembler, který je na velmi nízké úrovni. ale přesto 
nebo možná i proto, se stal základem některých vyšších jazyků. 
zajímavé je, že jazyky mají sice velmi podobnou slovní zásobu, avšak
velmi se různí jejich gramatiky. 

podkapitola třetí.první: ledština (jazyk led)

začneme jedním velmi nenápadným národem, žijícím za  polárním ledovým 
kruhem ^*. nemůžeme říci, že tento národ je přímo primitivní, i když
jeho jazyk k této myšlence vybízí. věty jsou tvořeny výhradně 
jedním slovem. nejlépe jednoslabičným ^**. hodně myšlenek
musí příjemce vytušit z kontextu. jen jako malá ukázka poslouží dialog.
dvou lovců z knihy honzy londýna ``bílý tesák'' (nejprve v originále):

----
* snč str 1: polární ledový kruh - označení oblasti věčného sněhu.
 z mytologických důvodů se označuje kruh. je to ještě z dob,
 kdy si lidé mysleli,
 že země je deska, a ledová oblast má tvar kruhu.  
** musíte si uvědomit, že v oblasti věčného sněhu se za jakoukoli
 zdlouhavou komunikaci platí omrzlými rty, krápníky visícími z úst a
 podobnými nepříjemnostmi.
----

bill jefferson: hele big georgi mchoffere, támhle jsem záhledl 
  krásného tučného soba.
big george mchoffer: jo, všiml jsem si toho také bille jeffersone.
  to by mohl být celkem dobrý oběd. poslední dobou jsem měl
  celkem chuť na soba na česneku. 
bill jefferson: dobrá. víš jak to uděláme? já počkám tady a ty si nadběhneš
  za támhletu kru. a tím mi ho nadeženeš. až řeknu ``nyní je ta vhodná chvíle''
  vženeš mi ho přímo do náručí.
big george mchoffer: dobrá bille jeffersone. jsme domluveni. 
bill jefferson: big gerogi mchoveffere, nyní je ta vhodná chvíle
big george mchoffer: bille jeffersone, jak dopadl náš (tebou vymyšlený)
  plán na ulovení soba?
bill jefferson: joooooooooooooooooooooo. máááááááááááááám ho. 

a překlad do jazyka led:
(jen bych podotkl, že název knihy se překládá: ``pes.'')

il: sob.
mc: hlad.
il: kra!
mc: .
il: teď.
mc: qw?
il: jo.

na závěr bych ještě připomněl, že ledština obsahuje daleko více výrazů pro
``sníh'' a ``bílý''. (od sňuhu, snihu, sňahu, sněhu, (což jsou měkčí
formy sněhu) přes snuh, snyh, snah, sneh, po snuch snich, a to jsou jen ty 
základní. podobně je to s bílou barvou. rozdíly mezi nimi vám přesně neřekne
ani rodilý ledšťan. (obyčejně ukáže na sníh a řekne: ``sňuch.'')
při rozhovoru s rodilými ledšťany se tomuto tématu vyhýbejte, jinak sklidíte 
sních, chci říci smích. 

podkapitola třetí.druhá: emština 

oproti předchozímu, zimou tesanému jazyku, je emština vznešený jazyk.
v mytologii se tento jazyk nazýval podle nějakého národa, který jej
používal jako první. nyní je však po emi tak rozšířen, že je těžké 
rozeznat, který národ to byl.  

řídí se přesnými pravidly.

ze základu obyčejného jazyka se vezme vše bez posledních samohlásek 
jednoté číslo se utvoří přidáním koncovky i. druhotné přidáním koncovky 
ii. a tak dále. sluncix znamená tedy devět sluncí. množné číslo: sluncé

v závorce normojazykový překlad

jednotné číslo: slunci (slunce)
druhotné číslo: sluncii (dvě slunce)
devětné číslo: sluncix  (něco okolo devíti sluncí)
bez vyjádření mnohosti: sluncu (žádné jedno nebo více sluncí)
číslo hafné: sluncé (slunce :) mn.č )

za slova bez koncovky se přidává undefinetiv -u. 
též pro nevyjádření množství.
jednu, (ale i jedni) - jedna, jednička 

vyjadřuje se tím i typický či předpokládaný počet. např. 
nohu - jsou dvě nohy. 
ju - dle kontextu: já, my dva, naše strana.
končetinu - končetiniv

sloveso se tvoří slovativem: -a -al -at -af 

sloveso: slunca (působit sluncem, svítit (o slunci) )
čas minulý: sluncal ( svítilo, svítil, svítila )
 viťasi sluncal. - viťas svítil jako sluníčko (přeneseně)
čas budoucí sluncat (bude svítit)
(-af je tzv furtativ. používá se pro na čase nezávislé věty)
jendi plusu jedni bytaf tři. 
   1 + 1 = 3. jde o větu nezávislou na čase (ne nutně pravdivou).
sluncaf - slunce vydává zář 

pozn sloveso být se může vyjádřit i jako ``ja''  (tedy od ``je'')
tedy: jedni plusu dvi jaf tři. 
pozor: jednii plusu jendni jaf tři, taku.

zápor přídáním negativu  -n
sluncan - slunce nesvítí
sluncaln - slunce nesvítilo

rozkazovací způsob se tvoří přirozeně rozkazativem ( -r) 
sluncar měsícu sluncar, ať niťu šíta ju. - sviť měsíčku sviť, ať mi šije niť.

podmiňovací způsob se tvoří přídání iftativu -f

sluncaf chodidlat dom. - svítit-li slunce půjde(me) domů (do svých domovů)
sluncalnf - jestliže nesvítílo slunce ...  

přivlastňovací jména získáme, snadno příponou -o. 
druhý stupeň -od
superlativ -os

jistě jsem na mnohé zapomněl, nicméně myslím, že hlavní rysy jazyka jsem
vystihl. 

ještě malá ukázka: 

libušu lezal nu vrcholu horu. rohlednal okolno kraju. uzávěral okii,
i řečal tlumeno hlasu: ji obraza městi veliko, jehož slávu hvězdim ^*
tečna. te chodidlar i tamu budat muži zatlučena prahu. te stavbar městi
i te jmenar hu prahi. 

----
* množné číslo vyjadřující počet kolem 999 je takovým běžným básnickým 
 obratem pro vyjádření velkého množství
----

podkapitola třetí.třetí: šrkt 

Škrt vlasně ani není jazyk. je to pouze pismo. jestě v mytologii ti 
kdo ho  použivali. idea tohoto pisma je jasná: jet perem stáel dopředu
(nevracet se). každá písmeno se skladá ze dvou částí (škrtů). 
škrty jsou  pěti typů: 

doplním později.

podkapitola třetí.čtvrtá: c

o tomto jazyku se v mytologii mnoho nedochovalo. mouze samá historická
fakta, a podobná dohady: naříklad že jej zřemě uměle vymyslela paní
kerninghenová, které už nebavilo pořád do kola, říkat svému muži, aby
přesal pařit. v jazyce se takovato vazba vyjadrí, velmi snadno:

for(;;)nepař();

podrobněji se tímto jazykem zabívat nebudeme. vážnější zájemce
odkaži na b. w. kernighan d. m. ritchie: c-bible.  

au: vitas 970301
          970307
cp: gpl

 












Zpět: 
http://vitas.matfyz.cz/txt/em/branajazyku.html