Prvni vor je dnes uz jen pouhym mytem, snuskou bachorek a legend. Vetsina poznatku souvisejicich se stavbou voru vznikla prave zde, vzdyt nikdy vice nebylo nutno tolikrat znovu postavit vor, kdyz se dosavadni plavidlo rozpadlo k nepojizdnosti. Vor zacal se shanenim vlajky, cerne, s nasitym autobusem; jine predbezne pripravy nejsou kronikari znamy. Vlajka byla urcena k upevneni na stozar: ten se vsak nepodarilo na Voru dustojne vztycit a vlajka uplavala jeste pred prvni prestavbou voru, jez na sebe nenechala dlouho cekat.
Prvni vor byl odlisne (cti "naivni") konstrukce - zbudovan z sesti dusi, hostil nicmene palubu o rozmerech 2x4 duse. Oproti standardni konstrukci voru tak ubylo uvazu mezi dusemi, a tim i celkove soudrznosti plavidla. Prkna byla navic pritlucena napric (zpusobem, ktery byl reprizovan jen na jednom ze Dvou voru LP 1997 a v mnohem bytelnejsim materialu), coz zarucovalo poskozeni pride libovolnym narazem. Dlouhou debatu vzbudila otazka, zda opatrit predni okraj plavidla naraznikem (dlouhym prknem nastorc) cili nic, naraznik zkut nakonec byl. Vor se kazdopadne rozpadl jednou cestou z Vyssiho Brodu do Rozmberka, podruhe na tehdejsim jezu v Rozmberku (obycejna vorova propust s velkym, ale dobrosrdecnym valcem, rychly proud pod jezem). Zde se take zjistilo, ze prchnou-li padlari s pride na zad ze strachu, ze je voda zaplavujici palubu do vyse jejich andela strazneho smete, postavi se vor na zadni hranu a cela osadka elegantne sklouzne s paluby.
Ani vor nove zbudovany pod Rozmberkem nemel plavbu lehkou. Po tydnu (od Vyssiho Brodu) dorazil na zacatek Krumlova a obyvatele prenocovali v pohostinnem kempu. Nasledujiciho rana posadka vyplula vstric novym velkolepym dobrodruzstvim, jez na sebe nenechala dlouho cekat. Vor se toho dne doplavil na jez pod krytym mostem, vzdaleny priblizne sto metruv od kempu. Zde uvizl; nastesti vsak bylo pouhych sto metru proti proudu pohostinne taboriste, kde posadka po nesmirne profesionalni havarii nalezla utociste. Jake vsak bylo rano jeji prekvapeni, kdyz Vor v jezu nenalezla! Hrdinny Jenda Fryscak ihned vyrazil na pruzkum a zjistil, ze plavidlo uloupili mistni kluci, sjeli na nem propust Lyru a pokracuji v plavbe k Ceskym Budejicim. Donutil piraty pristat, na brehu je obklicil, zatkl a vyhodil. Pak dobehl pro zbytek osadky stale jeste tupe zirajici na prazdne misto na jezu a krome Jendy Asera, hlidajiciho v kempu i jinde bagaz, sjeli zbyle Krumlovske jezy a ukoncili Prvni vor obradem Vyfukovani dusi.
Na Druhem voru jiz panovala mene dobrodruzna atmosfera; stavba voru byla vicemene zvladnuta a jediny zdroj katastrof skytala nedoladena technika plavby. Tak jiz na prvnim jezu, jeste ve Vyssim Brode, uplaval prinejmensim Robert. Martin Cerveny a Jirka Hanika se nasledne chopili vodorovne vetve ve vysi necele dva metry nad palubou, pod niz vor pri zoufale snaze zabrzdit v pereji proplouval, s predstavou, ze vor takto udrzi na miste. Tak se nicmene nestalo, vor proplul pod trosecniky, kteri zustali viset s perspektivou na pad do reky v okamziku dle vlastni volby. Podobne probihaly i jezy nasledujici; toho roku se jely vsechny, vcetne jezu ve Vetrni. Vzhledem k protrzeni dvou dusi a tim snizene nosnosti voru tri lide vystoupili v Borsove po temer uspesnem pokusu Martina Semerada prevrhnout vor grandiosnim manevrovanim v prudke zatacce pri doskoku ze sikmeho jezu do proudici vody tehdejsi propusti. Zbyli tri dojeli az na Trilcuv jez (rozdil hladin az 4,4 metru) na zacatku Budejovic; zde pak probehl obrad Vyfukovani dusi.
Tento Vor je zvan prisernym zejmena pro priznive povetrnostni podminky. Jelikoz "dest si na Vor cas vzdycky najde" (Saga zpod Voru), nelze mluvit o naproste exklusivite, nicmene lze rici, ze prselo vlastne porad, tedy vice, nez je obvykle. "Voda pod nami, voda nad nami, voda v nas" poznamenal jeden z ocitych svedku. Kdyz Vor po par dnech deste dorazil na taboriste v Ceskem Krumlove, Jenda Aser po kratkem vahani odjel, maje veci mokre. Honza Benes s nami prenocoval v jakemsi prodejnim stanku, avsak i on rano vydal srdceryvne zaklokotani a odjel ku Praze. Nebylo vaznejsi chvile v prubehu Voru - bylo zrejmo, ze nebude-li ukoncen zde, nenajdou jiz zbyli tri ucastnici silu k jeho demolici, zvlaste ne spolecne ("obradu Vyfukovani dusi ucastni se zbyli jedinci, nejmene pak tri" (Saga zpod Voru)).
Vor se nicmene konal a v neutesenych podminkach - taska omyvatelne mrkve a dve omyvatelne anonymni konservy (ukazalo se, ze obsahovaly omyvatelny luncheonmeat) - doplul az do Borsova; jezy krumlovske necinily vorarum obtize, nepocitaje parkrat uplavany vorecek, Zlata Koruna byla provalena a nic jineho cestou nebylo. Vetsinu cesty sedel Jirka v igelitovem pytli a hystericky stenal; Tomas sedel v davno prosakle igelitove plastence a roztrzite padloval; jen Robertovi bylo vse lhostejno.
Na Borsove dest zridl a Robert s Jirkou se dlouze preli, zda plati fysikalni zakony (cela Vltava totiz tekla nevelkou propusti, asi na sirku voru); nato vor malem vcucla elektrarna, do niz proudila cela Vltava nenapadnym podzemnim nahonem, jehoz si diskutujici nejak nevsimli. Kdyz byli vybidlovali nazpet a podnikli druhy pokus, zasekl se vor pri vjezdu do slajsny a nasledovalo dlouhe a nebezpecne vyprostovani, pri nemz se Vor neustale prudce preklapel mezi dvema velmi sikmymi stabilnimi polohami. Pri jedne z nich se pres palubu a bagaz (ktera se brzy utrhla a uplavala) valil skoro metr vody, pri druhe naopak smetala voda posadku z kopce do propusti.
Zaverecna faze se odehravala za typickeho valecneho pocasi (viz libovolny valecny film). Bylo zlovestne temno a na budejickem vojenskem letisti startovala jedna stihacka kazdou minutu. Robert se zacal obavat, ze zacala valka, coz mu na optani (dvojznacnou otazkou "Litaji casto?") potvrdilo domorode dite. Nasledne jej ovladla hysterie, cimz se dosahlo kontinuity celkove nalady na Voru.
Tehoz roku, jako Priserny vor, se uskutecnil jeste jeden Vor, v ponekud nezvykle sestave . Nikdy se o nem tudiz na Voru nemluvi, protoze tam skoro nikdo nebyl a nepotrebuje jmeno. Tento vor mel velmi tesne pribita prkna, jez se behem plavby zatahla jako necky a ucinila tak palubu melkym jezirkem, ktere plnil dosti casty dest. V desti osadka sedela cela zakryta obrovskym igelitem; za bezpecnost plavby byli zodpovedni vorari na pridi. Ti se tedy vzdy snazili, aby co nejrychleji pridi byt prestali a mohli si plachtu zadychat. Kdyz si zrovna vsichni mysleli, ze oni na pridi nejsou, vjel vor pod mohutnou vetev tesne nad vodou, ktera neuprosne smetla do vody vsechny vorare i neprivazanou bagaz. Utopil se kupodivu pouze kotlik - pritom jeho objem jsou tri litry a hmotnost nepresahuje ctvrt kila, takze by mel dle Archimedova zakona plavat. Divny, co.
Tento Vor byl prvnim, ktery se nekonal na Vltave, a malem prvnim, ktery se nekonal vubec pro nesehnani dreva. Kdyz po nekolika dnech vlastnili vorari pouze dve prkna od Taty Cikana (mistniho obyvatele), sbalil se Matej a odesel smerem k nadrazi, zatimco Tomas cekal, az se vrati Jirka a Cyril z posledni zoufale vypravy na drevo, aby ucinili podobne. U nadrazi vsak Matej potkal tuto expedici vracejici se s nakladem dreva ze stredne vzdalene skladky; i vratil se s nimi a Vor byl zbudovan.
Luznice se vsak po nekolika kilometrech meandrujiciho, a tedy na Voru dobrodruzneho toku deli na Starou reku, protekajici rybniky a pro Vor tedy nechutnou, a Novou reku, v niz byl toho leta vyrazny nedostatek vody. Bylo nutno, aby na znacnou cast alespon dva lide vystoupili a tahli za sebou na lane vor po piscitem dne; zde lze hledat puvod balad o poustnich vorarich. Tato faze byla ukoncena prakticky nesjizdnym a prakticky neprenosnym jezem mezi skalou a mlynem, kde doslo k bourlive a dlouhe debate, zda jez riskovat, nebo zda pristoupit rovnou k obradu Vyfukovani dusi. Zvitezila nakonec druha moznost.
Vor na glumech, opet na Vltave, byl poznamenan nebyvale vysokou ucasti (devet voraru, z toho vsichni dojeli az do Budejic), a z toho plynoucim nedostatkem dusi (dochovaly se pouhe ctyri duse, tedy asi polovina pozadovane nosnosti).
Reseni poskytly jednak dve podpurne kanoe, ve kterych vsak nikdo nechtel jet, jednak nedaleka skladka, odkud bylo doneseno trojciferne mnozstvi znecistenych umelohmotnych lahvi od Dobre vody alias glumu. (Glum je mnozstvi piva, po nemz se slaby jedinec jako Glum chova. Prenesene i nadoba toto pojmout schopna.) Glumy dobre poslouzily k zajisteni pomocne nosnosti, nezda se vsak, ze by dokazaly duse plne nahradit, mimo jine pro jejich malou trvanlivost pri sjizdeni obtiznejsich mist a pro velkou pracnost stavby.
Na tomto Voru byl podniknut pokus sjet retarderku ve Zlate Korune, mimochodem sirokou presne stejne, jako napr. retarderka ve Vetrni nebo jako vor. Vor se v ni samozrejme zasekl a bylo nutno ho v privalu prudke vody rozrezat. Jakasi parta vodaku, ktera musela cekat ve fronte na retarderku, na to zapujcila pilku; tento vor vsak uz mel lety vypracovanou neznicitelnou konstrukci (uz asi od Priserneho voru vsemu odolavajici), proto byla jeho demolice v danem prostredi velmi obtizna. Pod retarderkou byla postupne membra disiecta pochytana a vor opet zkonstruovan za dlouheho kazani puvodnich odpurcu sjizdeni retarderkou.
Vor byl ukoncen dvoudilne, kanoe jely napred a dojely v Budejicich asi o jez dal, aby mohly byt snaze dopraveny na nadrazi. Zbylou osadku vlastniho voru tvorili Tomas Solar, Matej, Jana, Jirka a Jenda Fryscak; ta se zapsala do kroniky historicky prvnim sjezdem Trilcova jezu (ktery byl pozdeji opakovan uz pouze voreckem s palubou. Ke sjezdu tohoto vysokeho jezu, ktery je technicky proveditelny pouze velmi dlouhou a sirokou retarderkou, je-li otevrena, je nutny pisemny souhlas Povodi Vltavy: to vsak sluzbu konajici brigadnik nevedel a retarderku nam otevrel. Na kapacitu plnou, avsak presto malou, nebot bylo prave velke sucho. Vor zacal v retarderce drhnout o betonoveho jezka tvoriciho dno a hacci prepadli pred vor. Matej stacil nohy vytahnout s drobnym poranenim, Tomas se vsak dostal pod vor a s lehkym otresem mozku a vyraznymi pohmozdeninami zatim jasne vede ve vorovych zranenich. Vor byl v souvislosti s touto udalosti slavnostne ukoncen bezprostredne pod Trilcovym jezem, pokud proud dovolil. Glumy byly z velke casti poskozene, plne vody, a po vyliti zaplnily jakysi kontejner, puvodne zrejme urceny na jiny odpad.
Na tomto Voru pribylo mnoho novych tvari, jez se pozdeji o ideu Voru tuze zaslouzily.
Tento vor vlastne take nema nazev. I zde dost vyrazne prselo, i zde bylo vice lidi, nez vor unese, coz tentokrat uspokojive resilo podpurne plavidlo - raft zajisteny Ondrou, a dale kombajnove duse zajistene Tomasem Kalendou, z nichz jedna jedina je sama o sobe obstojnym zakladem pro podvozek voru a druha tedy muze slouzit jako vorecek, dokonce jako vorecek dlouhodobe prepravujici jednoho otrlejsiho vorare.
Podpurne plavidlo s Ondrou a Tomasem se odkolebalo do vlaku uz v Krumlove, a to pro urcitou neprizen pocasi. V lesich pod Krumlovem, kam vor nasledujiciho dne dojel, se Luba a Martin Semerad rovnez rozhodli odjet. K prekvapeni vsech vsak Lucie, ktera celou cestu v desti zadonila "Domu, do teply postylky" vytrvala az do konce, ktery nadesel zanedlouho, ve Zlate Korune. Zde se podarilo ukoristit kymsi vyhozeny vozicek, ktery znacne zjednodusil dopravu ostatku na kopec, odkud mel jet vlak. I tak byl zaver Voru v tradicnim stresu, zime a vysileni.
Za zminku snad stoji, ze na tomto Voru malem poprve nikdo nespadl do vody; zkazil to vsak Jirka, ktery se na konci voleje ve Zlate Korune (ktera byla pro vor nesjizdna) nechal shodit do vody vrbickami, na ktere predtim sam byl vor navedl, aby poskadlil padlare.