Požadavky ke zkoušce

Při zkoušce jsou zpravidla zadávány dvě otázky, jedna fonetická, jedna vztahující se k algoritmům syntézy, tvorbě inventářů apod., a dále krátký text k transkripci.

Podrobný syllabus

Psací soustavy: logografické, sylabické, souhláskové, hláskové (fonematické, fonetické). Příklady znaků těchto úrovní v latince. Kódování psaného textu (v počítačových systémech). Unicode (podrobně).

Zvuková podoba jazyka: hláska, foném (popř. morfofoném, morfoném), suprasegmentálni jevy. Fonetický vs. fonologický popis.

Artikulační a akustický popis hlásek obecně a pro češtinu i jednotlivě. Artikulační ústrojí: hlasivky, čípek (=uvula), měkké a tvrdé patro, dásně, zuby, rty, jazyk.

Hlasový začátek (tvrdý, tj. s rázem, měkký, tj. bez rázu, dyšný). Typy artikulace: samohlásky, dvojhlásky, polosamohlásky, frikativy, afrikáty, explozivy, laterály, vibranty - činnost mluvidel v jednotlivých fázích artikulace. Místo artikulace. Znělost. Nosovost. Klasifikace (českých) samohlásek a souhlásek. (vše v orientačním srovnání s dalšími dostupnými jazyky, ve srovnání artikulace s akustickými vlastnostmi a ve srovnání popisně fonetického a fonologického pohledu).

Prosodie. Odlišení prosodie a mikroprosodie. Jednotky popisu řeči: (distinktivní rys, hláska,) slabika, přízvukový takt, promluvový úsek (= kolón), výpověď. Vymezení a struktura slabiky, pobočná slabika. Slovní přízvuk vs. větný důraz. Přízvuk pevný vs. volný. Tónové jazyky. Využití rozdílu intonačních kadencí v češtině. Intonace, časové členění, síla zvuku (intensita). Výskyt pauz v řeči.

Akustika. Digitalizace. Reprezentace (digitálního) signálu v časové a frekvenční oblasti. Základní hlasový tón, formanty, tranzienty, antiformanty, šum (na spektrogramu). Přibližná korespondence spektrogramu s artikulačními procesy (podrobně).

Foneticka transkripce (jakožto psací soustava svého druhu) a míra její podrobnosti. Fonetická transkripce českého psaného textu (jakožto jedna z fází TTS). Chybějící informace, metody desambiguace (pravidla, slovníky, stochastické, syntaktická analýza).

Struktura TTS systému: členění textu na výpovědi/věty, fonetická transkripce, modelování prosodie, výběr jednotek z inventáře, syntéza řeči.

Příprava řečového korpusu a inventáře (podrobně). Výběr optimální jednotky z redundantního inventáře např. Viterbiho algoritmem. Poloautomatické metody. Tvorba prosodického korpusu (např. pro trénování neuronové sítě). Detekce základního tónu řeči pomocí autokorelace. Přibližné určení hranic jednotek metodou dynamického borcení časové osy.

Syntéza řeči formantová, konkatenativní a jeji možnosti. Representace a spojování řečových jednotek a manipulace prosodie v LPC syntéze a algoritmu PSOLA (podrobně).

Obecné možnosti (typické prvky) značkovacích jazyků pro TTS. Rozlišení podle úrovně: sémantické či nízkoúrovňové, a podle funkce. Typická API pro TTS (např. MS SAPI nebo KTTS), události.

Příklady věcí, které by měly být jasné

(Tohle nemá nic společného se zkušebními otázkami, spíš si na tom lze trénovat např. sebepozorování, či odrazit se k ponoření do literatury v některých oblastech.)

Zdroje pokrývající a trochu přečuhující přednášku

Základ tvoří dvě knihy, obě se dají půjčit v knihovně ÚFALu. Některé jejich kapitoly jsou zcela nad rámec předmětu.

Dále jsou v syllabu témata, která tyto knihy nepokrývají. S těmi se dá seznámit na Internetu. Opět jde o bohatší zdroje, než je nutno ke zkoušce.